this time change my mind.

19. april 2015 at 3:33 | xoxoxoxoxo |  Diary
https://www.youtube.com/watch?v=AJtDXIazrMo
I'll let you set the pace
Cause I'm not thinking straight
My head spinning around
I can't see clear no more
What do you waiting for?
---------------------------------------------------------------------------------------
Všechno, co se v poslední době stalo a stále se ještě děje, je jedna veliká zkouška toho, jak jsem silná. Je to něco, co nedokážu popsat., pocit, který nejde pochopit. Ale když se na tuhle situaci podívám, nejeví se všechno tak špatně, jak jsem si doposud myslela. Ano jsem uvnitř zlomená, jsem stále na jednom a tom samém místě, kterým je nejistota, ale i přes to všechno, co je pro mě tak těžké snést, v tom vidím něco dobrého. Uvědomuji si, že špatné věci se opravdu nedějí bezdůvodně. Znamená to posun k něčemu novému, co jsem doposud neznala a jsem za to neuvěřitelně ráda. Nikdy mi totiž nedocházelo, co krásného a vzácného se v mém životě ukrývá. Nevěřila jsem tomu, že by mohlo jít ruku v ruce to, co si přeju s tím, co mám. Až teď, když jsem pochybovala o každém dni, který jsem trávila zabořená do svých šeredných myšlenek, jsem si uvědomila, že člověk nikdy není sám a že vždy může být líp už jen kvůli tomu, že bylo hůř. Bolest je pro mě ten nejlepší učitel, který sice nezná meze, ale ví co dělá a proč to dělá. Každý si tímto podle mě musí projit, aby pochopil alespoň polovinu toho, co za život pochopit má. Já zatím stoprocentně vím, že rodina je ten nejdůležitější a nejvzácnější dar, že přátelé, které mám jsou pro mne diamantem zářícím ve tmě i světle a že vše co prožiju, je překvapením, které se mi později vyjasní vzpomínkami. A věřím v to, že teď už vše bude jen lepší. Naděje totiž umírá poslední a pokud bych ji zabila už teď, nikdy bych nepřišla na to, co jsem mohla mít i kdyby to bylo zlé či dobré, což opravdu nechci. Teď už si přeji jen jedno - nemít o sebe strach a nebát se, že mi život naloží jen samé zaprášené dříví na záda. Vždyť život mám jen jeden a přeci ho nepromrhám tím, že mu nebudu věřit.
 

"fajn" život plný očekávání

28. december 2014 at 1:52 | xoxoxoxo |  Diary
Co od sebe lidé navzájem čekají? Chápu, že člověk existuje sám za sebe a největší péči má dávat sobě, ale proč taky kousek nedat jiným ? Příjde mi, že polovina lidí je závislých na ostatních a na tom, že druzí se o ně starají. Nemyslím to tak, že vám maminka nachystá oběd, ale tak, že od druhých někdy až často čekáme zázraky a chceme po nich nějakou službu a pokud nám ji nevykonají tak jak maji, je to hned průser. Ale proč? Vždyť lidé jsou jen lidé a nemůžeme se vymezovat na ty, kteří nám mají pomoct žít každodenní život, jako například řidič autobusu a na ty, kteří pomoci jen využívají. Vždyť každý člověk by měl pomoci druhému nehledě na to, jestli je na tom hůře nebo lépe jako on. Jenže v tomhle světě plném očekávání od sebe navzájem to je těžké. Navzájem se předháníme v tom, kdo na tom v životě bude líp a mě příjde, že v poslední době je to až moc. Nechápu to a jsem z toho neskutečně zmatená. Kam se vytratila lidskost? Kde jen se poděla? Možná je schovaná někdě ve spárech našich duší a jednoho dne příjde někdo, kdo všechno udělá lepším a nám se všem bude žít o mnoho lépe.
achjo píšu o ničem.