December 2013

Why do I and everyone I love pick people, who treat us like we're nothing?

18. december 2013 at 18:17 | xoxoxoxo |  Diary
You can't love no one, you can't love something.
You can't love nothing, you can't love anything.
Till you can love yourself, till you can love yourself.
You can love yourself.
-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Včera jsem shlédla nejůžasnéjší film.The perks of being a wallflower(jinak taky Charlieho malá tajemství).Musím přiznat, že lepší film jsem opravdu ještě neviděla. Některé třeba nezaujme, ale myslím, že tohle.. Tohle je pecka! Takže do úvodu menší tip.
Píšu, protože nevím co psát, ale přesto vím, že se potřebuju vypsat. Proč to v reálném životě nemůže chodit jako ve filmu? Nádherné konce, pestré začátky něčeho nového a ta láska! Možná si často přejeme lásku jako z filmu no a potom se divíme, že nám není nikdo dostatečně dobrý. A i když se kluk snaží sebevíce, my si prostě naivně(nebo ne?) myslíme, že po světě chodí ještě někdo stokrát lepší.. Přitom je to právě on, který nám nosí květiny, líbá nás a má nás rád z celého srdce. Proč, když si tak moc přeji vztah a konečně se mi podaří někoho fajn pro vzah najít, po chvíli mě opustí ten pocit, že potřebuju nějakého kluka? Jednoduše si říkám, že samotné by mi bylo lépe, že ho stejne zklamu, že tohle není to co jsem očekávala. A i když si tohle všechno říkám, tak to nikomu neprozrazuji a zamotávám se do toho jak do klubíčka. Příjdu si totiž jako bezcitná mrcha, která plýtvá srdíčkama. Ale tohle já opravdu nechci, nechci dalšímu klukovi ublížit jen pro to, že mám svůj vysněný vztah do puntíčku vymyšlený v hlavě a jen čekám až příjde ten pravý, který všechny tyto tajnosti objeví a bude mi je splňovat. Možná jsem fakt jedna z těch naivních snílků, ale možná ne. Třeba jednou takového potkám. Možná jednou budu opravdu šťastná s někým, kdo mi bude naplňovat život na sto procent, a s kým mi to vydží dlouho.
Všechno je obtížné, dokud to nezačne být jednoduché.
Likes | Tumblr

nevíš co se děje ale život se ti směje,

9. december 2013 at 17:51 | xoxoxoxo |  Diary
Všichni známe sílu osudu, který se občas zachová jako vítr a vše to dobré odfoukne o kus dál než stojíme.My pak jen čekáme na chvíle, kdy se odfouknuté staré dobré věci, pocity, emoce a lidé vrátí. Bohužel někdy už nemáme sílu čekat, a tak to vzdáme. Necháme si vzít to, co je nám blízké a vyměníme to za něco nového něco, co už nám snad osud neodcizí.
Včera jsem byla s kamarádkou v kavárně a povídaly jsme si novinky, které se za ten týden přihodily.Potom už jsme přešly ke konkrétnějším tématům. Nad čím přemýšlím až do teď je něco, co jsme snad každá z nás zažila. Holka a kluk jsou přátelé, chodí ven, k sobě, smějou se, rozumí si, povídají si o tom, kdo je jejich typ. Slečna neví, že kluk o ni má ten největší zájem, ale to proto, že to ani jednou nedal najevo. Jenže jednoho krásného dne se slečna dá dohromady s někým, kdo je pro ni vyjmečný a nejlepší. Nemyslí tím, že kamarádi u ní skončili, ježe ten jeji kamarád to takhle vezme. Nechápu to. Copak o ni nemůže nadále bojovat? Nikdy člověk nemůže vědět co bude, nikdy nevidí tomu druhému do hlavy. Holka je smutná, protože přišla o kamaráda, kterého měla ráda. Je to tak pravdivé a tak debilní!!A je to strašný sranec co jsem tady dnes vypotila, takže fakt miluju toho kdo si to přečetl :D:)...Mimochodem, maybe jsem potkala toho Pana Božského:3Víciografia | via Facebook