January 2014

I za pár měsíců se dá prožít malá věčnost a některá nekonečna jsou větší než jiná..

16. january 2014 at 22:04 | xoxoxo |  Diary
I see fire...
Nechápu nic. Už nerozumím ani sama sobě. Ptám se sebe snad každý den: Po čem toužím? Co mi dělá největší radost? Jak si představuji další dny, měsíce, roky? Ale bohužel neznám odpovědi. Na cokoli se sebe samé ptám, neumím si odpovědět. Jako by v mojí hlavě vybouchl granát a já čekala a čekala až se tam zas vše urovná do původního stavu a já budu ve všem rozhodná. Možná je to tím, že jsem dlouho neměla vztah, možná je to tím, že už jsem starší, ale možná je v tom úplně něco jiného. Bojím se co bude dál. Nevím co se mnou je, jsem jako na houpačce..Jednou je mi fajn, směju se, cítím se šťastná, ale pak si uvědomím kolik zlého se kolem mě děje, kolik lidí trpí a že vlastně já sama trpím. Není nic lehkého celý den v hlavě nosit tak těžké myšlenky, které by se asi nejradši vyškubly z hlavy a šly do Světa.. Je toho ve mě tolik, že vypsat se na tenhle blog jednoduše nestačí. A ještě k tomu mi příjde nefér psát tyhle věci na stránku, která dříve patřila puberťáckým výjevům, kde jsem byla smutná z toho, že mě moje láska (kterou jsem ani neznala) nepozdravila na chotbě. Bože, kde jsou ty časy? Kam to všechno zmizelo? Možná někde v nebi, nebo pod zemí existuje prostor pro všechny lidské mládí..Vzpomínky, starosti, radosti se tam uloží a lidi na ně vzpomínají jen v tom dobrém. Já mám na dětství převážně jen ty nejlepší vzpomínky. To bylo všechno ještě v nejlepším pořádku. Věci mi připadaly srašně složité a přitom byly lehké, milovala jsem aniž bych věděla co to znamená, smutnila jsem kvůli věcem, které prostě smutné nebyly. Teď? Věci mi příjdou už tak lehké a přitom jsou složité, vím co znamená milovat, ale nemám člověka, komu bych tenhle pocit svěřila, a smutním kvůli opravdu smutným věcem. Nejhorší na tom je, že nikdo, nikdo, nikdo a ještě jednou nikdo mi nedokáže porozumět. Všichni jsou tak upjati do svých starostí, že je ani nenapadne si semnou popovídat o mě (to zní trochu sobecky). Kolikrát mám chuť všechno vyřvat celému městu, ale proč když to nikoho nezajímá? Koho by taky zajímaly starosti jako mám já, když si za všechny můžu sama. Sama jsem si vybrala, že budu smutná.
True.

i hate me. | via Tumblr

They take your dreams down and stick them in storage.

12. january 2014 at 21:57 | xoxoxoxo |  Diary
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Nerozumím už ničemu. Nechápu, co to je za období, ale jediné co vím je, že chci ať už to kurva přestane. Cítím tolik bolesti, že už vlasně ani žádnou necítím, tak moc brečím, že už mi ani netečou slzy, tak moc přemýšlím že už ani nemám nad čím. Chci na vše zapomenout, nechci už nikomu ubližovat. Potřebuju něco nového, něco co mi pomůže přeskočit vše to, co mě trápí. Bojím se čehokoli, co vím, že mi může mooc ublížit. Už snad ani nevěřím, že by mě mohl někdo milovat takovou jaká jsem. Už nechci mít zase zlomené srdce. Už néé...
...